Rašelina obecně

Rašelinové koupele se používaly již ve starém Řecku. Ve střední Evropě se používají více než 200 let zejména pro léčbu artritidy a gynekologických potíží. V roce 1820 byly ( v Evropě ) poprvé zavedeny rašelinové koupele celého těla. Intenzivní studium biochemických vlastností rašeliny začalo ve druhé polovině předminulého století. Některé léčebné výsledky byly vysvětlovány především reabsorpčním účinkem různých látek. Byla zahájena výroba rašelinových výtažků a výluhů, které se používaly jako přísady do koupelí. Postupně tak bylo prakticky ověřeno, že léčba pomocí produktů z balneologické rašeliny dosahuje impozantních výsledků. Současné rašelinové balneopřípravky se používají u celé řady různých onemocnění a sportovních zranění v mnoha oborech od dermatologie až po kosmetiku.

Rašelina je tvořena skupinou látek, které jsou přirozeným produktem zemního prostředí a vznikaly biologickou transformací organických materiálů    prostřednictvím biologických procesů po dobu přibližně 8 000 let. Blahodárné byliny, traviny, a kvetoucí rostliny se postupem času transformovaly na botanickou hmotu. Unikátní molekulární struktura rašelinových hmot, obsahující celou řadu bioaktivních látek od kyselin až po zinek, je efektivně schopna udržovat jak teplo tak chlad.

Rašelina je pravděpodobně nejrozšířenější organickou hmotou s obsahem uhlovodíku v zemním a vodním prostředí. Rašelina je světlé až tmavé barvy podle typu rozložení. Je aromatická, acidická, hydrofilní, s molekulárně flexibilními polyelektrolyty.
Rašelina obsahuje 50 - 90 % organické hmoty a vzniká chemickou a biologickou degradací rostlinných zbytků a aktivitou mikroorganismů, zatím co bahno sestává převážně z neorganických sedimentů. Z hlediska účinnosti převládá u peloidů význam fyzikální nad významem chemického složení - nejdůležitější je tepelné působení. Z tepelných dějů se uplatňuje složka konduktivní ( vedení ), ve vodním prostředí probíhá vedení tepla prouděním. Ochlazování peloidu probíhá asi 8x pomaleji, přičemž se v peloidní proceduře organismus prohřívá postupně a rovnoměrně. To vede k lepšímu prokrvení tkání, uvolnění napětí, a tím k analgetickému účinku.

Jednou z nejvýznamnějších vlastností rašeliny je její schopnost interakce s kovovými ionty, oxidy, hydroxidy a organickými látkami za vzniku ve vodě rozpustných a ve vodě nerozpustných shluků o různé chemické a biologické stabilitě.

V lékařských aplikacích využíváme především tyto funkce balneologické rašeliny:

- antimikrobiální
- antibakteriální
- adstringentní
- antipluritickou
- resorpční
- hydratační
- detoxikační

Rašelina je dnes již uznávána po celém světě především pro své výjimečné regenerační vlastnosti a potenciální hojivé účinky.